Květen 2006

Tiše

31. května 2006 v 22:19 Drabble
Přesně sto slov. Téma bylo: Ve stínu staré olše. Myslím, že si to Genevieve představovala jinak, ale mě vedl příběh:)

Tiše
Věnováno Genevieve
Mám vrásky, patří ke stáří. Vím toho spoustu. Znám příběhy, ty jejich. Těch co uléhají do stínu k mým kořenům. Neřeknu je. Nikomu, ani vám.
"Kamil, jsi krásná," šeptala tiše. Opatrný pohled. Smím…
Lidé mé řeči nerozumí. Nedokážou pochopit, že i já se umím smát. Taky šeptám, tančím. Poslouchám vítr, tolik toho slyšel, někdy mě i pohladí. Klepu se zimou a mám strach z bouřky. Hlavně z blesků.
"Podívej se, Tome." Bílá ruka pohladila vrásčitou kůru. Jsem smutná, říkaly její oči.
"Já vím."
"Skryjeme se ve stínu jiného."
Jejich dlaně se spojily. Vyprovázela jsem je. Poslední ptáci opouštěli mé větve.

Juchachá

28. května 2006 v 17:14 Drabble
Juchachá
Věnováno Ann Artwodevové
Její kroky byly příliš krátké. Nestíhala. Uschlá větev ji švihla přes obličej. Trhla hlavou, ale nezastavovala se. Podpatek na ztrouchnivělém pařezu vypověděl službu. Jen tiché zaklení a běžela dál.
Hábit dávno ztratil díky ostružiní svůj tvar. Přesto se samolibě usmála. Vyhrála. Věděla to. Vždycky tušila, že je to jen bezpáteřní lump. Tajná zbraň, hohó. Na ni nemá.
Malý stromek jí podrazil nohy. Odřené dlaně, úsměv nemizel, jen se zkřivil. Odhalení velezrady. Merlinův řád. Už dávno ho měla dostat, tolik toho přece obětovala pro společnost.
"Už to není daleko," zakřičela Hermiona na tmavé vlhké pasece. "Už jen kousek."
Poslední věta je vzata z Fénixova řádu. Děkuji Rebelce za beta-read.

Jak namalovat portrét ptáka

27. května 2006 v 19:53 Drabble
Jak namalovat portrét ptáka
Věnováno Colleen
Žádné mříže, přesto je spoután. Nesmrtelný. Sedím před ním na židli. Mlčíme. Už tolik dní. Někdy zpívám, abych mu dala alespoň kousek radosti. Nepomáhám mu.
Sedím před ním na židli a pláču. V prázdné místnosti jen já a on. Pláče se mnou.
K čemu je být nesmrtelný, když není pro co žít? V prázdné místnosti po okraj naplněné úzkostí. Zpívá. Ráda bych popsala křehké tóny, ale svou křehkost by při tom ztratily. Nedokážu vám přiblížit bolest, o které zpíval, protože ji necítím. Nepřestává. Nesmrtelnost? Tady máte! Nemám zájem. Pak pták vzplane.
Zůstávám sama. Umím čekat.
Děkuji Rebelce ze beta-read. Název je z básně J. Preverta.

Planet Hell

27. května 2006 v 17:14 Drabble
Planet Hell
Pro Terulku
Otevři oči. Spatříš město hrůzy. Tak jako já. Údery dětských pěstiček bez přestání. Míří k mým dveřím. Dunění. Odevšad se ozývá ta píseň. Zakrývám si uši, ale nemohu jí utéct. Nemohu se hýbat. Jsem spoután ve svém těle. Spoutám svou myslí. Mrtvý. Už není nic. To je konec.
Šedé údolí, ruce, co se mě snaží dotýkat, aby uhodily. Ano, všichni si kopněte do Tomáška. Nic jiného si stejně nezaslouží. Dostávám rány, necítím je. Má mysl je odmítá. Je smrt a tím to končí. Otevři oči.
Červíček stojí u mé postele a podává mi cestovní plášť. "Vyrazíme."
Inspirovala mě stejnojmenná píseň od Nightwish.

Křivda

27. května 2006 v 14:49 Drabble
Křivda
Věnováno Lence
Tančila. Bylo to tak samozřejmé. Stejně jako smích. Mám tě ráda, říkala mu beze slov. Dostala se do velkého sálu, spousta tváří, jiní zahradníci, jiné květiny, možná hezčí. Držela jeho ruku. Představil ji. Chvíli byli zticha, pak jeden cosi vykřikl. Slyšela smích, ale tak jiný než ten jeho. Nerozuměla tomu.
Položil ji do rohu. Říkal, nepotřebují tě, k čemu je hodná květina, dokonalá společnice. Příliš drahá, příliš ošklivá.
V rohu stála dlouho. Dívala se k němu, ale on k ní ne. Netančila. Nesmál se.
Myslela na pomstu. Pomalu získávala sílu. Věděla, že to dokáže. Cinkot střepů. Květináč se pod nárazem jednoho ze šlahounů rozbil. Ticho. Tázavý pohled. Kroky. Šel k ní.
Byla připravená.
Děkuji Rebelce za beta-read.

Chronicky

27. května 2006 v 9:42 Drabble
No, bojím se, že jsem nesplnila téma. Láska mozkomora. Psala jsem o tom, co se děje, když se do vás zamiluje.
Chronicky
Pro Rebelku
Pavoučí doteky, nářky a skřípání zubů. Bere tužku. Dopis beze smyslu, jeho jízdenka. Kam? Na tom mu nezáleží. Hlavně pryč od tesáků a vrčení, pryč z temné šachty, páchnoucí plísní. Miliony nožiček a jejich nekončící hemžení ho vyprovází. Dynamit. Pořádně to utahuje, ještě krk. Dřív tu byl jiný strach, snad bubák pod postelí, nebo tma sklepa, do níž musel vejít. Rudé oči, agonie a spousta bílé. Rukama začne rozhánět mlhu okolo něj, nedovoluje mu nadechnout. Vzdává to. Slizký šum, lepkavé pavučiny, šeptané kletby, živý oheň. Hrkot sirek. Plamen se třese.
Rozptýlila se až ráno. Loučil se dlouho.