Jízdenka

20. června 2006 v 11:42 |  Originální tvorba
Jízdenka
Opět pro tebe, Nan.
Seděla u ní. Neopouštěla ji. Škubla sebou vždy, když slyšela slova jako kombajn, komnata, komandovat nebo komár. To vše jí asociovalo její bezbřehý smutek, největší ztrátu.
Je v komatu, nemá velkou naději. Našli jsme ji příliš pozdě, celá promrzla. Jako vtíravé techno rezonovala v její hlavě poslední věta.
Teď už téměř nevnímala jemné pípání kyslíkového přístroje, na který musela být její dcera neustále napojená. Skrz velké okno se zahleděla ven. To, že tam, ve tmě hluboko pod ní, je město, prozrazovala jen světelná čárka lamp, lemující oba okraje hlavní třídy. Její pohled přitáhlo pomalu pohybující se světlo. Podivíni, pomyslela si. Kam mohou jet, teď, uprostřed noci… Proč nespí?
Otočila se a zadívala na lůžko. Z pootevřených úst dívce vycházela úzká hadička. Graf, znázorňující tepy jejího srdce, se v pravidelných intervalech na digitální obrazovce objevoval a mizel.
Stará žena chytila do ruky malou věcičku, plastovou kosatku, ostatními používanou jako dekorace do akvária. Laciná cetka, koupená nejspíš ve zverimexu.
Svírala ji v ruce, když jsme se k ní ráno dostaly. Hned byla převezena sem, ale její stav je čím dál horší. Pro vás.
Slabé pípnutí digitálek právě oznámilo třetí hodinu.
Znova hleděla k městu, auto se ztratilo a ona se cítila strašně sama. V tmavém pokoji s rezonujícím pípáním. Nostalgie, projelo jí hlavou.
Začala šoupat velrybou po okenním parapetu, tiše mumlala říkačku, co dřív její dcera jako malá vyřvávala. Nikdy ji nenapadlo, jak strašně moc si bude přát znovu ji od ní slyšet. Zastavíme. Stát. Prudce s hračkou smýkla, proklouzla jí mezi prsty, narazila do svíčky, která sotva stála, a společně s ní se zřítila na zem. Zatajila dech. Ten zvuk se jí vůbec nelíbil. Veroniko! Okamžitě byla u ní. Pod zavřenými víčky jí zornice těkaly neuvěřitelně rychle. Malinko pootevřela pusu, vycházel z ní jen šum, tolik nepřipomínal žádnou z řečí. Přístroj zrychlil a pípání také. Dívčino srdce nestíhalo. Držela ji za ruku a rozeznala ze zvláštních zvuků dvě slova. Jsi anděl?
Fin
Děkuji Dangerous za beta - read.
A/N Tuhle povídku bych dala do kategorie, ty které svým autorům přerostly přes hlavu. Snad jste se v ní neztratili, což se mně zas tak úplně nepovedlo, a snad se vám líbila.
Chtěla bych poděkovat mé sestřenici za nápad, jen tak mezi řečí mi řekla, v době kdy jsem s povídkou začínala, že četla jednu, kde hlavní postava byla mrtvá a nevěděla o tom. Díky Anetko:D
Vyprávění o stříbrné vteřině je převzaté od Pana Tau, kterého jsem samozřejmě já nevymyslela. Zoufalé básně Veroniky, jsou ve skutečnosti kousky z křesťanských písniček, hodily se mi a použila jsem je. Rovněž se vzdávám všech práv na ně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Genevieve Genevieve | E-mail | Web | 21. června 2006 v 17:57 | Reagovat

můj názor znáš, a moc pěkný design...líp se to čte :)

2 Mantisa Mantisa | Web | 21. června 2006 v 19:59 | Reagovat

Děkuji. Každý měnil, a tak jsem podlehla i já:) Ale asi to není finální verze...

3 Genevieve Genevieve | E-mail | Web | 21. června 2006 v 20:40 | Reagovat

njn... taky jsem nemohla odolat... ale jsem zvědavá, jak bude teda vypadat finálka...

4 Nancy Nancy | 22. června 2006 v 19:47 | Reagovat

Tak Mantis,

nevím jak začít. Četla jsem to celkem dvakrát, podruhé jsem si k tomu pustila Roxette - Spending My Time a Must Haven Been Love. No nevím, nebyl to asi moc dobrý nápad, v kombinaci s tvojí povídkou mě to dostalo do stavu vysoké deprese :) Samozřejmě, brečela jsem u toho víc, než když jsme to četla poprvé.  Většinou mě rozbrečí povídky, kde umírá Draco (nebo něco na ten způsob), ale aby mě rozbrečela originální povídka, kterou sám autor vymyslel? To se mi vážně ještě nestalo! :) Podalas to strašně citlivě...Za nejlepší kapitolu bych asi považovala tu druhou. Ta byla opravdu strašně silná! Takhle silný čtenářský zážitek už jsem dlouho neměla, a to čtu Erskinovou (nebo taky Fukse, ten má geniální díla...).

Dokonce uvažuji, že bych si tuhle povídku vytiskla. Jediný, co mě opravdu štve je, že každou pitomou Mary Sue komentuje nejmíň 10 lidí, zatímco vysoce nadprůměrnou povídku, což ta tvoje rozhodně je, komentuje jeden člověk (vlastně dva). Podalas to strašně věrohodně, citlivě..prostě zde se naplno prjevil tvůj talen (a ten asi nezná hranice :)

Aby bylo jasno, já neumím komentovat povedená díla, nevím, co k nim napsat, aby to přesně vystihlo moje pocity, proto se omlouvám za ubohost mého komentáře! :)

A snad ještě: Krásnější povídku mi nikdo nikdy nevěnoval, a trofuám si tvrdit, že už asi nikdy ani nevěnuje! Víš z čeho mám obrovskou radost? Že jsem ti tenkrát okomentovala Gotiku, poněvadž kdybych to neudělala, tak bychom se asi nikdy pořádně nepoznaly, a já bych přišla o úžasnou kamarádku! Je mi strašně líto, že nemůžu na ten sraz... :(

No nic, tak se těším, až zase něco krásného napíšeš! Mám tě ráda! :)

5 Mantisa Mantisa | Web | 22. června 2006 v 20:22 | Reagovat

Forist Gump: Jsi můj úplně nejvíc nejlepší kamarád:)Alespoň ten netový ano. Děkuji. I za ten koment u Gotiky:)

6 Hohyha Hohyha | Web | 25. června 2006 v 19:22 | Reagovat

Ahoj, narazila jsem na tebe, když jsem si četla Martuly blog, tak jsem se podívala na tvoje stránky... Když si začala opravovat "gramatické a stylisticke chyby" u Martuly, nemohla by ses mrknout k nám? Jsme dvě spolužačky, které se zabraly do psaní článků, ale ani jedna z nás není sto, najít všechny chyby a zajímal by nás názor někoho, kdo ještě pořádně nezná náš styl ;) Severka určitě nebude ráda, že jsem ti sem napsala, ale já to nějak vydržím...

Taky vidím, že už i k tobě se dostaly drabbles, tak jestli si nás někam vmáčkneš......

Těšíme se na tebe.

7 Mants Mants | 25. června 2006 v 22:12 | Reagovat

Tak nevím, jestli to celé není myšleno ironicky. A díky tvé poznámce už ani nevím, jestli se mi do toho vůbec chce...

8 Rebelka Rebelka | Web | 26. června 2006 v 10:42 | Reagovat

Na začátek velký omlouvajík, kdybych věděla, o co přicházím, klidně bych oželela třeba večerníček...=)) Prostě bych si mermomocí nějaký čas našla.

Takže nejdříve přijde komentář od Rebelky autorky (už jsem psala, že jsem schizofrenní?)- Rebelka autorka pláče a závidí. Rebelka autorka je naprosto uchvácena a strašlivě ji mrzí, že takové úrovně v životě nedosáhne. Rebelku autorku těší, že Mantisa pořád ještě čte její výplody, které se téhle povídce naprosto nemůžou rovnat.

Teď Rebelka čtenářka odstrkuje Rebelku autorku a ujímá se klávesnice. Rebelka čtenářka je nadšená. Rebelka čtenářka je v tranzu. Rebelka čtenářka tleská, smeká a děkuje za perfektní zážitek. Rebelce čtenářce došla slova, protože ať napíše cokoliv, tak to prostě nedokáže vystihnout svoji náladu, takže místo sebe pouští Rebelku ochránkyni :)

Rebelka ochránkyně se podobně jako Nancy bouří. Rebelka ochránkyně je znechucena čtenáři, kteří tak málo komentují kvalitní povídky a odchází na pottpovídky zbuzerovat náhodnou Marry Sue =).

Poslední jde Rebelka střízlivka. Rebelka střízlivka omlouvá svá tři JÁ. Jednala pod vlivem skvělé povídky, takže si po sobě komentář ani nepřečetla (takže bude nesrozumitelný a bude v něm spousta hrubek).

9 Genevieve Genevieve | E-mail | Web | 26. června 2006 v 19:16 | Reagovat

Souhlasím s Reb a Nan... je hodně povídek které si zasluhují komentáře, ale bohužel se jim moc nedostává...Já tvoje povídky řadím mezi velmi, velmi velmi dobré povídky, a na mém osobním žebříčku si stojí velmi vysoko... Vlastně jsi hned druhá (pokud se neurazíš, první je povídka Bolesti a strasti mého pána od Taťány Orlovské)... pak můj pomyslný žebříček končí, jelikož je příliš horko na to, abych vzpomínala dál :) tak jen... piš dál, na každou sebemenší tvorbičku od tebe si vždycky najdu čas (pokud mi půjde net ;))

10 Mantisa Mantisa | Web | 26. června 2006 v 20:40 | Reagovat

Rebí: To si nezasloužím:) Vlastně odpovídám až teď, protože jsem doufala, že mě napadne nějaká inteligentní, nebo krásná, nebo krásná a inteligentní reakce, ale nic:) Děkuji. Jo a v hlavě mi dneska ještě občas zazní ten tvůj milý hlas a v těch chvílích se začnu tak strašně neidentifikovatelně usmívat... Jako teď...

11 Mantisa Mantisa | Web | 26. června 2006 v 20:42 | Reagovat

Gen: Neurazím, je to pro mě neuvěřitelná čest:) Páni, asi až časem si uvědomím, že je to ještě větší čest, než si připouštím... Dává to smysl?

12 Rebelka Rebelka | Web | 26. června 2006 v 20:56 | Reagovat

Já u těch tvých fotek ze srazu normálně brečela... A to se mi nestalo ani u toho nejdojemnější ho nejpraštěnějšího amerického slaďáku...

A celý dnešek jsem byla úplně mimo. Pořád se mi vybavovala ta tvá ovečka... a nejen ona:)

13 Mantisa Mantisa | Web | 27. června 2006 v 8:10 | Reagovat

:) Na víc se nezmůžu... Ale myslím, že ani není potřeba.

14 Genevieve Genevieve | E-mail | Web | 27. června 2006 v 17:26 | Reagovat

Mants: dává to smysl... myslim že tě úplně chápu... já hodnotim povídky na svým pomyslným žebříčku podle toho, jak mě dokázaly duševně zaujmout... chytnout, dojmout, a tak... prostě jaký pocit ve mě zanechali... jesli zhnusení, zaujmutí, nedočkavost, pocit nenaplněnosti (myslím příběhem) či jestli mě ani nezaujal styl psaní, příběh, atd... prostě je toho hodně, co hodnotím...

15 Alavanco Alavanco | Web | 1. července 2006 v 15:57 | Reagovat

máš peknej blog a díky za návštěvu na mojem, tak papa

Alavanco alias Kachna

16 Amálie Amálie | 7. července 2006 v 16:39 | Reagovat

jááj, moc hezká povídka (která tvá taky není, že?=)

souhlasím s ostatníma. Moc hezky se četla...

17 Mantisa Mantisa | Web | 21. července 2006 v 18:38 | Reagovat

Amálko, děkuju. Pochvala od tebe se moc hezky čte:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama