Krůpěje

14. června 2006 v 19:39 |  Originální tvorba
Protože vás mám ráda, a protože jedu zítra na pár dnů pryč, mám tu pro vás trilogii:) Tohle je úvod. Zbytek je na mém webu v sekci originální tvorba - povídky.

Krůpěje
Věnováno Nancy
V životě každého kluka a holčičky existuje jedna stříbrná vteřina, kdy si může přát, co chce, a všechno se splní. Snažila se zapamatovat si každý detail tohoto místa. Smůla je, že málokdo ví, kdy je jeho stříbrná vteřina. Polička plná kýčů, které pro něj měly obrovskou cenu, pod oknem plastová kosatka, kterou dostal od ní. Nevěděla to ani holčička Zuzanka, když řekla na den svatého Mikuláše… Její pohled se zastavil na něm. Vpila se do jeho očí. Ty mi budou chybět nejvíc, napadlo ji.
Dalších několik desítek minut zůstali sedět v pokoji na zemi. Byl na ně zvláštní pohled. Dva mladí lidé, odpočívající spolu a přitom každý sám. Oba mlčeli a poslouchali pohádku. On se snažil tvářit smutně, ale nejspíš myslel na fotbal a na to, kde všude by teď byl raději. Ona se opírala zády o stěnu, přejížděla pohledem známé stěny a svůj pohled zastavila až na posteli.
"Nekoukej na mě." Přitiskla dlaně na svůj obličej. "Vidím tě, pořád koukáš!" Vykřikla, když si malinko odkryla tvář. "Neslyšel jsi? Nech toho, ty…" Zbytek nadávky zmizel v polibku. Celou svou vahou si lehnul na ni začal ji lechtat. Svíjela se v křeči a hlasitě se smála. Byla jeho…
Seděla klidně, bez pohybu, bez hlesu. Dokázala se ovládnout. Kdyby ale měla ukázat, co v ní právě je, začala by křičet. Tak pronikavě, jako kdyby ji mučili. Rvala by si vlasy a svíjela by se v agonii, jako každý, komu vzali srdce, pošlapali je a zahodili. Místo toho seděla dál; klepaly se jí prsty a v očích jí pálily potlačované slzy.
Chvíli čekala, než se otevřou dveře. Už byla netrpělivá, tak dlouho s ním přece nebyla. Konečně. Usmála se a chtěla jej obejmout. Co to dělá, proč jí sundává ruce a vykrucuje se tak z její náruče? Co znamená tento výraz? Ne, to ne. Hledala jen jeho oči, ale on se těm jejím vyhýbal.
"Měl by sis tu vytřít, máš tu spoustu prachu, někdo by na něj mohl být alergický." Po tváři jí stekla jediná slza.
"Půjdu."
Nejspíš na nic jiného nečekal, okamžitě vyskočil a šel do haly pro její bundu. Když jí ji podával, neupřímně dodal něco v tom smyslu, ať klidně ještě chvíli zůstane, přece ji nevyhání. Druhá slza.
Běžela pryč, pod nohama jí křupala zmrzlá hlína. Byl už večer a ona na sobě měla jen krátkou bundu. Určitě je jí zima, napadalo ty, co ji viděli. Není moudré se tak málo obléct.
Drkotala zuby, přesto na chlad nemyslela. S očí jí stékaly nové a nové slzy. Její tvář byla celá ulepená a pod očima se skvěly černé kruhy od rozpité řasenky. Přes slzy neviděla, kam jde. Svezla se po ledové kaluži a zůstala ležet na zemi. Její pláč neustával a slzy rozpouštěly zbytky sněhu okolo ní.
Kéž by právě teď byla má stříbrná vteřina… Vzpomněla na svého přítele, její vzlyky se nesly začínající nocí jako podivná píseň. Přála bych si někoho, komu bych se mohla celá odevzdat. Patřit mu. Někdo, s kým bych se netrápila. Žádné slzy a bolest. Mít tak někoho, kdo obejme a nepustí…
Začalo pršet. Ledové kapky rozpouštěly starý sníh a přikrývaly její nářek.
Za beta - read děkuji Dangerous.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Genevieve Genevieve | E-mail | Web | 14. června 2006 v 20:24 | Reagovat

Panejo, co ti na tohle mám říct? Snad... tahle povídka mi přesně mluví z duše... naprosto vystihuje to, co se snažím najít, a po čem toužím ... a to, ceho se mi zatím nedostalo...jestli najdu ve svém slovníku slovo které by dostatečně vystihovalo pocit, který ve mě tvoje povídka zanechala... možná se ti budou zdát moje slova neupřímná, a planá, ale já se snažím vždycky psát pravdu, a snažím se vyjádřit to, co cítím, ikdyž u tvojí tvorby se mi to ne vždy daří...pokusím se to shrnout pár slovy... naprosto věrohodné, přijde mi, že píšeš tak trochu z vlastní zkušenosti...nevím, je to jen odhad... a je to velmi krásně napsaný... spisovatel se pozná podle toho, jak dokáže zaujmout čtenáře, a to TY dokážeš... gratuluju k tvému talentu a umu :)

2 Mantisa Mantisa | Web | 14. června 2006 v 20:42 | Reagovat

Nezdají. Děkuji ti. Snad se ti bude líbit i pokračování. Jsi na mě možná až moc hodná, bojím se abych se nezačala kvůli pýše naukovat:D

3 Genevieve Genevieve | E-mail | Web | 14. června 2006 v 21:55 | Reagovat

určitě bude, jestli se ti podaří stejně... a věřím tomu, že ano...hodná nejsem, jen pravdomluvná... tady si to můžu dovolit, mluvit pravdu, protože pravda řse do očí někdy nedá říct, ať už chvála, nebo výtka...ale tady lze naprosto přesně říct, co si myslíš, a já se to snažím dodržovat, ale když jde o takovéhle povídky, tak je to hrozně jednoduchý, stašně lehce se mi píšou takové kometáře, jako je koment 1. Lehce, jen pokud najdu vhodná slova... :)

4 Mantisa Mantisa | 21. června 2006 v 11:42 | Reagovat

Jsi úžasná a přidala jsem si tě do oblíbených odkazů, promiň, že mi to tak dlouho trvalo:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama