Ve 4 ráno

11. června 2006 v 20:15 |  Originální tvorba
Můj první pokus o songfiction, stejnojmenná písnička od skupiny Nahoru po schodišti dolů band. Jen tak mezi řečí, vůbec je neznám:D
Ve 4 ráno
Proti mně stojí velká bílá myš
co tady dělá, proč na mě pořád civí,
je opravdická, nebo jenom plyš,
tváří se za
vile
v mým bytě 2+1 promile.

Jen si naslinil koneček prstu a otočil stranu. Ani, když jsem mu nabídla své kafe, nijak nezareagoval. Kretén. Pěkně trapný ráno. Jedno z nejhorších. Sehla jsem se a začala si hrát s drobečky kolem nakrojené bábovky. Dělala jsem v nich cestičky, všelijak je křížila. Už byla studená. Pekla jsem ji včera chvíli před tím, než jsem sem šla. Spálila se jen malinko, no a? On mi suše oznámil, že ji jíst nebude. Ukrojila jsem si alespoň já. Náhodou byla dobrá, s hrozinkami…
Stále sedí, někdy otočí stranu. Pochybuji, že ví, co čte. Mám pokušení se ho zeptat, ale asi to potlačím. Na co se hádat. Proč bych se mu nemoha smát jen já sama, hned teď, potichu ve své hlavě. A dám si pozor, aby to neslyšel.
Už mě nudí, stále si čte. Na to mu sotva skočím, ale předstírat hold umí. Já ne, vlastně neumím skoro nic. Spálila jsem bábovku a pak se rozbila ta sklenička. Taky mou vinou.
Všechno odkývám, dávno si mě ochočil. Už ani nevím, kolikátý večer jsem strávila tady. S ním. Připadám si jako největší nic. Ale budu se sem vracet. Pokaždé. Asi.
Sehnal sem aspoň holku z druhý ruky
má blůzu z kretonu a na tesilkách puky
málokdy ví, která zrovna bije
a než dem spát, tak oba pijem
Stejně jako pokaždé mě včera objal a pohladil po stehně. Po zádech mi přejel mráz. Tak je to vždy. Jedním hltem vyprázdnil sklenici. Já tu mou chtěla položit na poličku, aby se nevylila, on ji chtěl ale vypít. Vyrazil mi ji z ruky. Ne, vlastně mi vyklouzla sama, tak to řekl. Dopadla na zem a jemně zacinkala. Chvíli jsem se na střípky dívala. Zbytek alkoholu se vylil na koberec a naposled zašuměl. Dal mi pohlavek a já se mu omluvila. Naštěstí to nebyla jediná sklenice, brzy jsme připíjeli znovu.
"Na tebe." Řekla jsem nesměle.
"Na mě." Souhlasil.
Jeho dlaň znovu přejela po mém stehně, tentokrát ale z vnitřní strany, a směřovala výš než prve. Neumím hodně věcí, neumím říct, co se mi líbí. Neumím se bránit a neumím říct dost. Někdy toho lituji.
Chvíli si se mnou hrál, hladil mě a štípal do zadku. Mlčela jsem, když naplnil mou poloprázdnou sklenici opět po okraj. Sám pil z láhve. Objal mě a políbil, jen tak vzdušně, aby mě dráždil. Seděla jsem teď jen v spodním prádle na tvrdé posteli. I mně se přivíraly oči. Viděla jsem ho všude a můj jazyk se pod náporem alkoholu rychle rozmotával. Přisedl za mnou, všimla jsem si, že šampaňské došlo. Nemám ráda whisky, kvůli jejím hořkým polibkům. Ale nemůžu se odtáhnout. Jako vždy i teď se ovládnu, mlčím.
Ve čtyři ráno začnou křičet ptáci
už za tři hodiny pudu shánět práci
už za dvě hodiny mi začne cukat v tváři
a za hodinu jsou tu popeláři.
Milovali jsme se. Večer dvakrát a ráno jednou. Mezi tím jsme pili. Je zvláštní, že si pamatuji vše. Nevím, jak je na tom on, a ani nevím, jestli to chci vědět. Cítila jsem jeho dech, když mi šeptal do uší nesmysly. Nebyly zamilované. Vybavuji si jeho dlaně, svírající někdy až příliš pevně mé tělo. Vzpomínám si i na jeho dech, ztratil svou jemnost a já slyšela všechny nádechy, někdy namáhavé, jakoby bolestné
Ráno jsme sedli ke stolu. A od té doby nepromluvil. Ze začátku jsem sledovala jeho předstírané čtení. Písmenka mu nejspíš na řádcích tančila, přeskakovala jinam a určitě si říkala, jaká je to sranda, že on je nepochytá. Nebyla. Ani pro mě a pro něj nejspíš také ne.
"Jdu koupit rohlíky, tohle jíst nebudu." Zůstala jsem sedět u stolu a kousla do bábovky. Nebyla vůbec špatná a navíc já mám hrozinky ráda.
Proti mně stojí velká bílá zeď,
co tady dělá, proč na mí čelo tlačí
stojí tu odjakživa, nebo jenom teď?
každopádně je v přesile
v mým bytě 2+1 promile.
Věnováno Vašku Musialovi
Děkuji Rebelce za beta - read.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mants Mants | 11. června 2006 v 20:18 | Reagovat

A to, proč jsou určité úseky černé, opravdu netuším%-)

2 Rebelka Rebelka | Web | 11. června 2006 v 21:27 | Reagovat

Ale ty černé vypadají zajímavě:) Můžeš tvrdit, že to tam máš schválně:)

Můj názor už znáš:)

3 Nancy Nancy | 11. června 2006 v 21:40 | Reagovat

Ty jo, Mants, já zírám :)) Poklekám před tebou a líbám ti nohy! :) Nádhera!

PS.: celou dobu jsme si myslela, že je to o Dracovi :D

4 Genevieve Genevieve | E-mail | Web | 11. června 2006 v 22:22 | Reagovat

já si nemyslim, že je to z HP, anevím proč, prostě takový posit, ale je to vážně moc dobrý... možná tu bábovku nechtěl, protože byla s hrozinkami, já je taky nerada :) Moc se mi to líbí, ale bohužel si budeš chvilku počkat na ten můj songfic, ty víš proč...a doufám, že budeš pokračovat, jelikož ti psaní moc a moc jde, a jak už jsem jednou někde prohlásila... ty psát UMÍŠ tak jen pokračuj...

5 Mants Mants | 12. června 2006 v 15:32 | Reagovat

Nan: Může být;) Já si sice představovala někoho jiného, ale proč ne. Ps: To sis teda dala, celý den jsem byla v zapařených teniskách:D

6 Mants Mants | 12. června 2006 v 15:34 | Reagovat

Genevieve: Ano, tentokrát to opravdu fanfikce není. Ale koho si představíš je jen na tobě. Měla jsem jen náladu napsat něco kolem písničky a byla jsem naštvaná na mého kámoše. Přiznám se, je to o něm a asi i o mě...:D Mlčím, nějaké tajemství bych si měla nechat pro sebe.

7 Genevieve Genevieve | E-mail | Web | 12. června 2006 v 16:11 | Reagovat

Tak to nezní moc vesele, pokud je tohle o tobě...ale jsem ráda, že jsem to uhodla... ten kamarád, je asi hodně milej, co?

8 Mantisa Mantisa | Web | 12. června 2006 v 16:32 | Reagovat

Jo je milý a mám ho ráda. Kdybych měla říct, že je to o  mně, tak jen s velikánskou nadsázkou, nic z toho se nestalo a nestane, ani hrozinky mi nechutnají:)

9 Genevieve Genevieve | E-mail | Web | 12. června 2006 v 19:07 | Reagovat

aha, takže s trochou fantazie, se z toho vyloupne tvůj příběh? Já taky nerada hrozinky... měla jsi tam dát třeba borůvky :) ale bábovky jsou fajn, hlavně mramorové... ale pokud je ti ten příběh aspoň trochu podobný, tak to asi v srdci není jen kamarád, ne? Nechci vyzvídat, jen mě to tak napadlo...

10 Mantisa Mantisa | Web | 12. června 2006 v 19:33 | Reagovat

Hmm. Nevím, mé srdce a mozek o tom neustále debatují. Čteš mezi řádky, to je dobře.

11 Genevieve Genevieve | E-mail | Web | 12. června 2006 v 22:29 | Reagovat

děkuju, a dost dobře tvůj vnitřní zápas chápu...znám to, když máš ráda kamaráda, ale tvůj mozek to odmítá přijmout, bere to jako věc naprosto nemožnou, ale srdce křičí že to není tak nemožné...chjo... to je život, jakoby se nemohl aspoň jednou mozek shodnout se srdcem :/

12 Nancy Nancy | 13. června 2006 v 19:18 | Reagovat

Božééé, jak já tohle znám...A to jsme si myslela, že jsem "divná" (neberte to jako urážku...) sama! Je to těžký, no :)

13 Mantisa Mantisa | Web | 13. června 2006 v 21:05 | Reagovat

Směji se... Poslouchám Evanescence a jsem úplně šťastná, že vás znám... Aww. Nejsem schopná psát.

"Už skoro lítá."

14 Mantisa Mantisa | Web | 14. června 2006 v 18:25 | Reagovat

Tak jen tak mezi řečí, dneska jsem byla s tím kámošem, na kterého jsem se zlobila. Už se nezlobím, nějak se to vyjasnilo, prý za to nemohl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama