Za zrcadlem

10. srpna 2006 v 19:14 |  Fanfiction
"U sta sluchů a fousků, to už je pozdě!" Kolem mě si to razil bílý králík. Přehnal jsem to. Je to jisté. Cupital, co mu krátké nožičky stačily, přitom sáhl do kapsy u vesty a vyndal z ní kapesní hodinky. Jemně zaklel, když zkontroloval čas. "Vévodkyně mě přetrhne," dokončil a zmizel pod zemí. Na mě se ani nepodíval.
Opojený archivním vínem jsem jej následoval.

Za zrcadlem
Padal jsem celkem dlouho, cestou jsem předletěl nějakou holku. Stihl jsem se na ni sotva usmát, ale ona nezareagovala. Byla až po uši ponořena do meruňkové marmelády. Pak mě objala tma. Čekal jsem, až si mé oči zvyknou, ale tma se neprosvětlovala. Padal jsem každým okamžikem rychleji.
Hluboko pode mnou se objevilo světlo. Téměř nepatrné, musel jsem mžourat, abych jej zaostřil. Světelný bod však rychle rostl, již brzy nebyl vůbec bodem, stal se zářící clonou a já si musel zastínit oči. Můj pád skončil.
Zůstal jsem ležet. Vzpomněl jsem si na Slepého malíře, o kterém jsem ráno četl. Nic jsem v tom momentu neviděl. Slepec, co šátrá rukama prostorem okolo. Kdybych se viděl, vysmál bych se.
Má ztráta ale nebyla trvalá. Tmu slepých očí vystřídalo to intenzivní světlo. Postupně jsem se začal rozkoukávat a dokázal jsem rozeznat obrysy.
Ležel jsem nejspíš pod obrovskou branou a právě z ní veškeré světlo vycházelo. Nechal jsem se oním světem polapit a pak omdlel.
Když jsem se probral, kousek přede mnou ležel nějaký další člověk. Zavolal jsem na něj, ale neodpověděl mi. Vstal jsem a ten druhý také. Bál jsem se ho, protože když jsem mu vyšel vstříc, dal se do pohybu také. Kopíroval mě. Dokonale. Přibližovali jsme se k sobě, byl skoro stejně vysoký jako já. Byl už tak blízko, že jsem začínal rozpoznávat jeho rysy…
Byl jsem to já.
Tedy ne úplně já. "Seznam se, Draco, se svým odrazem. S tím podivným člověkem, kterého jsi se tak bál," řekl jsem tehdy sám sobě. Pak se ve mně probudilo dítě a já na svůj odraz vyplázl jazyk. Začal jsem se smát a pak svou tvář různě křivil a pitvořil. Když už mě má hra přestala bavit, otočil jsem se.
Brána tam ale nebyla. Byl jsem tam já. Další má tvář. Byly všude. Nedokázal jsem jim utéct, i když nemohu říct, že jsem se o to nesnažil.
Násobil se. Můj děs odražený od stěn. Nechtěl jsem vidět šedé oči, tolik rozšířené strachem. Pohltila mě tma, když jsem je zavřel. Nebyla o moc lepší, ale jen v ní jsem se mohl schovat. Zrcadlové bludiště. Bílý Králík.
Raděj jsem je otevřel a vší silou udeřil do jedné z tisíců odražených tváří. Ozvala se rána. Ozvěna se rozběhla prostorem a umocňovala zvuky tříštícího se skla. Jakoby se celý labyrint protkával stříbrnými nitkami. Jenže žádné praskliny se stále neobjevovaly. Pak začaly cinkat střepy, všude okolo mě. Skryl jsem svou tvář do dlaní, bál jsem se pořezání, ale ani jeden z třpytivých úlomků se neobjevil. Stěna zůstala celistvá. Ale něco se přeci jen změnilo.
Má dlaň, křížila ji teď rudá jizva. Necítil jsem žádnou bolest. Natočil jsem ruku k zrcadlu a ani se nedivil, že v něm byla dokonale hladká, nenarušená.
"Zatracený králíku."
Ozvěna nesla zamotanými chodbami můj výkřik. V ten moment jsem jí záviděl. Tu rychlost, neznalost hranic, její prostorové hry. Přál bych si křídla.
Vyběhl jsem. Motal jsem se nejspíš stále dokola, ale ani to nemohu říct přesně. Nenacházel jsem žádné vodítko, všechny stěny byly stejně hladké, stejně lesklé, stejně falešné.
Musel jsem zastavit, scházel mi dech. Chtěl jsem se posadit a načerpat novou sílu, když tu něco vykřiklo.
"Dávej pozor!"
Rozhlížel jsem se kolem, ale byl jsem tu jen já. Já a mé tisíce odrazů.
"Nemůžeš si sednout, kde tě napadne," radil mi dobrácký hlas.
"Ukaž se," poručil jsem dětinsky.
"Já nejsem, ten neviditelný," odpověděl. Hrál si se mnou.
"Já snad?"
"Možná," hlas si své převahy evidentně užíval, "v místě, kde jsem já, jsi neviditelný ty, ale tam, kde jsi ty, nemůžeš spatřit mě."
"Jak se tedy dostanu k tobě?" Neodpovídal. Začal jsem ztrácet trpělivost. Už jsem chtěl jít pryč, když tu se ozval šílený řev.
"Střez se, střez Tlachapouda, milý synu,
má tlamu zubatou a ostrý dráp.
Pták Zloškrv už se těší na hostinu,
vzteklitě číhá na tě Pentlochňap."
Nemohl jsem v jeho slovech najít žádnou spojitost. Ani jeden pevný bod. Volal jsem, co to je Tlachapoud, co Pentlochňap. Marně.
"To ty jsi za zrcadlem."

Za beta - read vděčím Dangerous a Eillen.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mantisa Mantisa | 10. srpna 2006 v 19:26 | Reagovat

Jo a ještě děkuji Nancy, bez které by tahle povídka nikdy nevznikla:)

2 Rebelka Rebelka | Web | 12. srpna 2006 v 20:08 | Reagovat

můj názor znáš... ale asi ti ho sem napíšu ještě třikrát, protože moje ochranářské já se bouří, když tak dobrou povídku nikdo nekomentuje:)

3 Mantisa Mantisa | Web | 13. srpna 2006 v 0:10 | Reagovat

Děkuji. Víš o tom, že jsi mnohem lepší než Richard Burgi ze seriálu Ochránce:D

4 Rebelka Rebelka | Web | 13. srpna 2006 v 10:18 | Reagovat

:)) ten seriál neznám, ale už jen kvůli tomuhle doporučení si na něj počíhám:)

5 Mantisa Mantisa | Web | 13. srpna 2006 v 13:42 | Reagovat

Ale znáš. V originále se jmenuje Sentinel a běží na nově každý všední den tak v šest:D Mně se líbil, když jsem byla malá. Je to jako Kobra 11 a Walker Texas Ranger dohromady%)

6 Genevieve Genevieve | E-mail | Web | 14. srpna 2006 v 13:00 | Reagovat

Sentinela znám... a koukám na něj... jen teď nevím, jak to dopadlo...poslední co jsem viděla bylo, jak ten jeho kámoš umřel... myslím... pak už jsem to nestíhala...

7 Genevieve Genevieve | E-mail | Web | 14. srpna 2006 v 13:03 | Reagovat

a k povídce...už je to chvilka co jsem jí četla, ale nějak jsem nestihla napsat ti komentář... tak to teď napravuji... je to hodně origináln í nápad, a podle mě se ti povedl :)nevím, jestli bych tohle dokázala zkomponovat. Fakt se mi líbí, a moc se těším na další povídky...

8 Mants Mants | 21. srpna 2006 v 10:44 | Reagovat

Děkuju, Genevieve, co bych si bez tebe počala:)

9 Genevieve Genevieve | E-mail | Web | 21. srpna 2006 v 22:46 | Reagovat

jej :) a gratuluju k novému vzhledu. Je moc pěknej :)

10 Mantisa Mantisa | Web | 22. srpna 2006 v 12:27 | Reagovat

Děkuju je jen takový přechodný, dokud nenapíšu něco nového, teď to totiž není příliš čitelné:-P

11 Genevieve Genevieve | E-mail | Web | 22. srpna 2006 v 19:15 | Reagovat

tjn... to taky píšeš ve Wordu a pak to sem jen zkopíruješ, co?

12 Amálie Amálie | 24. srpna 2006 v 11:16 | Reagovat

tó bylo vážně moc hezký....u tvé povídky daj ale zabrat(no, aspoň mně=)) sakra, jak mně u nich mozek zapaluje, abych pochopila=)=) bylo to perfektní a nový design je fešnej=)

13 Mantisa Mantisa | Web | 28. srpna 2006 v 17:15 | Reagovat

Am, máš u mě dík na druhou:D

14 Amálie Amálie | 29. srpna 2006 v 16:32 | Reagovat

a ty máš u mě pochvalu na 3=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama