Když chci

24. května 2007 v 17:48 |  Fanfiction
Jasmine, pro tebe! (Snad se mi povedlo všechno rozmotat.) 2.část

Měl jsem sen.
Martin Luther King

Když chci
Před chvílí odešel. Je pryč. Je to definitivní a zároveň není. Slyším zvonit jeho smích, kdykoliv si na něj vzpomenu. A znovu prší. Obloha tak pláče se mnou. Ne kvůli tomu dítěti. Ne kvůli mému dětství. Ne kvůli mé samotě.
Pšt. Zastavuji se. Ještě se nechci vracet, studené stěny by můj sentiment okamžitě pohřbily a já chci ještě chvíli snít.
Setřu své mokré vlasy z čela a zadívám se na oblohu. Noc se již láme a daleko vlevo trhá tmu východ. Uvědomím si, jak mnou třese zima. Měl bych udělat tečku za tímto příběhem, zapřemýšlím se. Poslouchám okamžiky deště, než lehounce šeptnu.
"Sbohem, Malý princi." Pohladí mě vítr, odcházím. Domů. A co mě čeká dál? Budoucnost se klene příliš nízko nad obzorem a je velice tmavá. Můžu to změnit. Když chci. Když napíšu… Ne. Nemůžu.
Uslyším zvonivý smích a pak hlas: Nebyl jsi vždycky sám. Má chůze zkamení. Vím, že si se mnou jen hraje můj mozek, že ono se už nevrátí. A ptám se sám sebe, jestli by se mohl vrátit on. Po tváři mě zašimrá něco mokrého. Vrátím pramínek zpět za ucho. Ne. Vrací se vzpomínky, pramínky, slova, pocity, lidé… Jen někteří lidé.
~*~
Je už příběh dokončený? dotazuji se ve své paranoie kliky u dveří. Mlčí. Všechno mlčí, žádná zelená naděje. Usedám ke stolu. Noc už nadobro ztratila moc a já si uvědomuji, jak jsem vyčerpaný. Usínám v mokrých šatech téměř okamžitě.

"Umíš číst hvězdy?"
"Nevím, snad." Podívá se nahoru, ale nevidí na ně. Zmizelo všechno. Nebe se roztrhlo jako by bylo papírové. I když on si v tu chvíli ani nebyl jistý, zda vždy takové bývalo, nebo ne. Je asi divné vpadnout do místnosti a hned se koukat na hvězdy, napadne ho. Odtrhne oči od propasti v nebi a hlasitě pozdraví.
"Dobrý den," odpoví mu vlaštovka.
"Myslel jsem, že mě nemáte ráda po tom, jak jsem Vás vyhnal," dokončí potichu.
"Jsem pro Vás až příliš důležitá, nemůžu po prvním ukvapeném kšc nadobro zmizet. To bychom se nikam nedostali."
"Myslím, že Vám rozumím. Ale můj příběh je až moc zamotaný. A já jsem se ztrácel i při zavazování tkaniček u bot. Na uzly jsem nikdy nebyl." Začervenají se mu uši.
"Ale už si je umíte zavázat, ne?" zasmála se ptačím smíchem. On se smál taky.
"Samozřejmě."
"A příběh rozmotáte stejně snadno. Jen musíte odhodit hrdost a napsat mu. Nebyla to jeho chyba."
"Nemohla byste za ním letět Vy?" zeptal se pevně. "A všechno mu říct. Bylo by to tak snazší," dodal potichu.
Poulila na něj svá černá očka, pak se otočila na nebe."Vychází slunce." Propast v obloze se naplnila neskutečnou září. Musel z tohoto světa odejít, tento jas člověk vstřebat nedokáže. Když byl na úplném prahu, slyšel jen: "Nemohla, lidé mi totiž nerozumí."
~*~
Má budoucnost visí ještě níž, než včera. Je to týden. A zvonivý smích slyším stále míň. Sedíc na tvrdé židli se mučím sny. Jsou tak podivné. A za chvíli od osudu dostanu pořádný kopanec pod pás.
Vrzly dveře a v mém pokoji rozkmitaly vzduch ozvěny kroků. Zvedl jsem hlavu. Apatie s rozkoší.
"Bylo mi smutno," řekl jsem asi příliš zoufale, když dlouho mlčel.
"Měl jsem sen."
Nebe z papíru. Dva černé korálky a cvrlikavý smích. "A příběh rozmotáte stejně snadno." Tolik světla. "Vychází slunce." Najednou cítím, jako by tahle jediná věta dala mému životu řád. Pak mě ale z ráje vyrve tvrdý náraz na rovinu skutečnosti. "Dva lidé nemohou mít ten samý sen."
"To je pravda, Draco," souhlasí a říká to stejně, jako když učitel vidí, že se jeho žák pomalu dostává ke správné odpovědi.
"Takže…"
"Ano." Nechápu, proč se najednou usmívá. Když je realita tak strašně zašmodrchaná a ještě mnohem víc bezcitná.
"Nechci se vzbudit."
"Jsi jak malý."
"Přijdeš někdy?"
"To záleží na tobě. Ano, když mi napíšeš. Přijdu, když budeš chtít."
Za beta-read děkuji Anette.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lelli Lelli | 24. května 2007 v 18:42 | Reagovat

Tak už vím, proč jsem v první části neviděla slash, on byl až tady. :D Opravdu se ti a povídka moc povedla. Vlaštovka je naprosto dokonalá. A spojení s Malým princem - vždyť mě znáš, Malý princ je prostě úžasný, hodil se ti sem, chválím. Gratuluju ke skvělé povídce (a obdivně zírám a potichu šeptám: "Já chci taky napsat něco tak dobrého...")

2 Lelli Lelli | 24. května 2007 v 18:44 | Reagovat

Jo a ještě něco - překrásný vzhled blogu. :)

Umíš číst hvězdy, Mants?

3 Mantisa Mantisa | 24. května 2007 v 18:58 | Reagovat

Jen někde, třeba kolem velkého vozu:) Děkuju moc, za takové krásné komentáře. Juch.

4 Rebelka Rebelka | 24. května 2007 v 20:20 | Reagovat

"Před chvílí se mnou mluvil," řeklo nakonec a odešlo.

Dočetla jsem, a potom hodně dlouho seděla a hrála si s myší. Asi jsem ji porouchala. Měla bych se dívat na zprávy, abych byla zítra aktualizovaná, ale teď se mi nějak nechce. Nejradši bych utíkala kousek do lesa, na kopec a potom se koukala na hvězdy. A čekala na vlaštovku a dítě.

Chtěla bych úplně hrozně moc pochválit. ONO si to zaslouží. Ale teď mi to nejde.

Víš, že mám ráda tvoje psaní. A tohle je tak silné. Přečtu si ho ještě jednou nebo dvakrát a půjdu spát. Možná v noci přijde.

Závidět nebudu, nejsem už malá a potom... mám radost, že si to můžu přečíst.

Já jinak nekomentuju tak nesmyslně, to akorát u tebe se neudržím. Líbilo...

5 Jasmine Jasmine | Web | 24. května 2007 v 22:59 | Reagovat

Tuhle povídku nikdy nerozmotám, protože v ní stále objevuji něco nového, překrásného... to mě na Tvých povídkách fascinuje, vždycky v sobě skrývají tolik rozměrů, myšlenek a náznaků... přesto, že tě (skoro) neznám, při čtení Tvých povídek mám pocit, že se vracím tam, kde to velmi důvěrně znám, to se mi u nikoho nestalo a asi nestane, máš můj obdiv (a to jsi teprve druhá osoba, o které to skutečně a upřímně můžu říct). Až se přestanu blaženě usmívat, možná napíšu něco smysluplnějšího:)

6 Mantisa Mantisa | 25. května 2007 v 13:51 | Reagovat

Možná teď budu psát ostošet, ale doufám, že se všechno vyřeší a já zase pokojně zajedu do starých kolejí.  Všechno kolem je nějaké podivné...

Vaše pochvaly pro mě znamenají úplně strašně moc a vadí mi, že můžu maximálně děkovat . Zasloužily byste víc:) :* <3

7 Lelli Lelli | 28. května 2007 v 13:10 | Reagovat

Tak napiš další takhle geniální dílo, když si zasloužíme víc... ;) :D

8 Mantisa Mantisa | 28. května 2007 v 15:00 | Reagovat

Ne, zasloužily byste lepší poděkování, takto to bylo myšleno... :)

9 Lelli Lelli | 28. května 2007 v 17:33 | Reagovat

Tak tohle mi nevyšlo... (P.S. Vím, jak to bylo myšleno ;) :P)

10 Ilian Ilian | Web | 1. června 2007 v 21:32 | Reagovat

Zvláštní. V tom nejhezčím slova smyslu. Nenechala jsem se odradit tím slůvkem "slash" a přečetla jsem si to. A jsem ráda. Kdybych to nepřečetla, přišla bych o krásné chvilky.

11 Mantisa Mantisa | 3. června 2007 v 12:28 | Reagovat

Děkuju ti moc, úplně moc. Těším se zase na tebe na srazu:)

12 Syrki Syrki | Web | 22. června 2007 v 22:39 | Reagovat

Seš v soutěžy o nejhoršýý blogýsek!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! A mislíme že máš opravdu velikou šnancy vihrát. Tak si plsky zháněj hlasi. Dostaneš cool ceny emo. Na tvůj blogís. Pýšeme sy tvoji adresu a vrzui se ti ozveme jaks dopadla. Hodně štěstí. Ale mislíme žeti ho nepotřebuješ. Syrki.

13 Venda Venda | E-mail | Web | 14. srpna 2007 v 13:51 | Reagovat

Ahojky, zakládám blog jen s fan fiction, tak kdo chce může mi své ff posílat na mejl. Budu vděčná za každou. Děkuju!:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama